MEDICÍNA BUDOUCNOSTI
Od pouštění krve žilou ke genové technologii
Postupem času se medicína dostává do stále jemnějších oblastí. Medicína ranného středověku spočívala převážně v mlhavých představách a domněnkách starověku. Postupně byl prozkoumán vnitřek lidského těla, jeho orgány, jejich stavba a funkce, krevní oběh, součásti krve, buňky, ale také bakterie, viry atd.
Výměna informací
DNA jako nosič informací
Atom - konečná stanice lékařského výzkumu?
Teď by se dalo říci, že toto je asi konečná stanice výzkumu medicíny a jejích možností. Přesto to není možné, i přes molekulární biologii jsme konec konců daleko vzdáleni od skutečných řešení - především v oblasti chronických onemocnění.
Kvantová fyzika
Zřeknutí se substanční, chemické roviny a zahrnutí kvantové fyziky do medicíny je jediný logický a důsledný způsob.
Kvantová fyzika se zabývá vlastnostmi subatomárních částic (elementární částice). A zde se dostaneme k asi nejdůležitějšímu poznatku kvantové fyziky: Existuje dvojitý aspekt materie - jednou jako částice a jednou jako záření (Nobelova cena za fyziku 1929, Louis Victor Prince de Broglie).
To znamená, že ke každé částici materie patří také elektromagnetické pole, tedy také ke každé buňce, ke každému orgánu, každému původci atd.
Fotony
„Stavební prvky" elektromagnetického záření jsou fotony. Fotony jsou částice světla (světelná kvanta), která se pohybují vpřed rychlostí světla.
Buněčná komunikace
Další bádání nás nyní vede do vysoce zajímavé a napínavé oblasti, která má rozhodující vliv na živé organismy: v oblasti biofotonů.
V minulých 20 letech se v této oblasti intenzivně bádalo na internacionální úrovni ve spolupráci s německým biofyzikem profesorem Albertem Popem.
Tak mohlo být dokázáno, že buňky fotony vyzařují a známí biofyzikové vycházejí z toho, že buňky komunikují přes takovéto „světelné blesky". Tímto způsobem probíhá výměna informací a sice rychlostí světla.
Ve výzkumu biofotonů existují poznatky, že DNA funguje jako vysílač a přijímač
Biofyzikální úroveň je biochemicky nadřazená. Řídí jí a určuje strukturu materie, ale i strukturu orgánů.
Nositel Nobelovy ceny Carlo Rubia (Nobelova cena v .r 1984), generální ředitel centra pro jaderný výzkum CERN u Ženevy, formulovat toto velice názorně: „Sledujeme obyčejně jen materii, protože ji můžeme vidět a dotknout se jí. Daleko důležitější jsou kvanta vzájemného působení, která drží materii a ovlivňují její strukturu." Toto dokládá také kvantová elektrodynamika, která kromě jiného také zahrnuje procesy vysokoenergetické fyziky, jako vytváření částic prostřednictvím elektromagnetického pole (Nobelova cena za fyziku v r. 1965, R.P.Freynmann, J.Schwinger, S.Tomonaga).
Kvanta střídavého působení, na které se odvolává profesor Carlo Rubia, otevírají úplně nový svět pro porozumění řídícímu mechanismu v živém organismu.